Stezka dědiňáků
Na přelomu 19. a 20. století bylo Ostravsko magnetem, který na práci v průmyslu přitahoval lid z širokého okolí. Zatímco v 80. letech 19. století na území dnešní Ostravy žilo 50 tisíc obyvatel, o třicet let později, před začátkem 1. světové války, jich bylo skoro 200 tisíc. Další tisíce lidí docházely každý den za prací pěšky z vesnic z okolí Ostravy. Pěší cestou do práce tak mnozí z nich strávili každý den i několik hodin. Dost bylo i takových, kteří přicházeli z míst, která byla vzdálena od Ostravy třicet i více kilometrů. Ti se pak vraceli domů jen několikrát v měsíci a v blízkosti práce se snažili najít provizorní ubytování. Přestože bylo Ostravsko například s Podbeskydím spojeno železnicí už na konci 70. let 19. století, mnozí z dělníků raději ušetřili peníze za jízdenku a do svých chalup pod horami se vraceli pěšky. Tuto realitu přelomu století zachytil i Petr Bezruč v básni Paskovské rybníky:
Na Frýdlant bylo jít z Ostravy,
náklad jsem měl trochu těžký.
Pět hodin šlapat do únavy,
feniky ty tam – tož pěšky.
Dělnická kasárna ve Vítkovicích
Dělníci, kteří v průmyslovém městě žili a jejich práce v dolech či továrně pro ně byla jediným zdrojem příjmu, říkali vesnickým dělníkům „dědiňáci“. V tom označení byla často skrytá jistá nevraživost, kterou k dědiňákum chovali. Vždyť zatímco ostravský dělník musel ze své mzdy zaplatit celé živobytí pro sebe i svou rodinu, dědiňák byl v dělnických očích tím, kdo si udržoval doma na vesnici své hospodářství a mzda ze zaměstnání v průmyslu pro něj byla jen částí jeho celkových příjmů. V dobách, kdy ostravští dělníci stávkovali za zvyšování mezd a zlepšování pracovních podmínek, se pak „dědiňáci“ nenechávali snadno strhnout výzvami dělnických vůdců a byli často vnímáni jako nesolidární s požadavky stávkujících.
Stará Bělá
Zavedeme vás zpátky až do roku 1900, kdy byl jedním z obyvetel dělnické kasárny Vítkovických železáren na dnešní Kotkově ulici Antonín Urbiš – zaměstnáním dělník vítkovické ocelárny, duší ale valach z Kozlovic. Také on se jako stovky dalších vracel často o nedělích domů – a jak jinak než pěšky. Pojďme tedy spolu s ním zjistit, jaké útrapy po cestě zažíval a jak vypadala tehdejší krajina ve srovnání s tou dnešní. Cestou mineme historické i současné průmyslové objekty, několik kapliček s pohnutým příběhem a shlédneme krajinu z mnoha vyhlídek. Nepůjdeme sice přesně trasou, kterou dělník ušel, to bychom šli po dnes frekventovaných silnicích, ale uvidíte sami, že ostravský industriální příběh dosahuje až k samotným beskydským horám. Vyberte si sami – cesta z práce do hor začíná u vítkovických dělnických kasáren na Kotkově ulici, cesta do práce začíná u zvoničky nad Kozlovicemi. Hlasovými průvodci na trase vám budou Jan Lenart a Tomáš Majliš, zvukový mix provedl Martin Zálesný. Informace o hornické tragédii na dole Staříč jsme čerpali z webu zdarbuh.cz.
Ostravsko pohledem z Podbeskydské pahorkatiny. V pozadí dýmí hutě.
Cestou přes Kamennou u Staříče
Jednotlivá zastavení s audionahrávkami na turistickém podkladu si můžete prohlédnout na následující mapě: